toxičtí lidé
Oběť osudu
Všechno vidí černě. Tak miluje neštěstí, že mu přímo nadbíhá. Dnešní slunce zakrývá zítřejšími chmurami. I v ráji by dokázala najít chyby. Je na dobré cestě, ale sedí na ní moc dlouho.
Oběť osudu má sklon k masochismu, je nepřátelská, samolibá, pesimistická, malicherná, puntičkářská, podezřívavá, umíněná, ukňouraná a slabošská. Podléhá poraženeckým náladám, postrádá představivost, ráda zdůrazňuje svůj nelehký osud, stále se lituje a nikdo se jí nezavděčí.
Pobyt ve společnosti obětí osudu je deprimující, jejich energie ubíjí. Stěžují si, jak ukrutný byl, je a bude jejich život, jen aby ve vás probudily soucit, ale vaše rady je vůbec nezajímají. Chtějí se stále jen litovat a jsou přesvědčeny, že se proti nim celý svět spikl a všichni jim chtějí jen škodit. Nikdy se jim nic nepovede, ale nejspíš jen proto, že – jak se lidově říká – láhev je podle nich do poloviny prázdná, a nikoliv do poloviny plná. Vinu za nezdary dávají všem okolo, jenom ne sobě.
Tím se podobají vzteklým zápasníkům, se kterými je pojí ještě bolestivé vědomí vlastních nedostatků a také přesvědčení, že osud s nimi nehraje fér. Ale místo toho, aby se světem bojovaly pěstmi nebo ostrým jazykem, omezí se oběti osudu jen na ponuré pohledy. Vinu dávají počasí, svému životu, své práci, svým dětem. Tyto věčné oběti se s oblibou dojímají samy nad sebou a hrají roli ubohých a bezradných dušiček, jen aby ve vás vzbudily soucit. Na dovršení všeho zlého si oběti osudu stále dělají starosti. Pořád si přehrávají všechny možné scénáře budoucích událostí. Ještě ani nevyjdou z domu a už vědí, že se schůzka nepovede, že s nimi nebude chtít nikdo mluvit a že všechno dopadne špatně. I krátká chvíle ve společnosti oběti osudu je vyčerpávající a deprimující. Všechny vaše rady jsou zbytečné – odpoví vám pokaždé totéž: „Ano, ale já …“ – načež podrobně vysvětlí, proč se problém nedá řešit nabízeným způsobem.
A zůstane u svého negativního, beznadějného pohledu na svět a žádná slova ani činy na tom nic nezmění. V dnešní společnosti jsou oběti osudu bohužel až přespříliš rozšířené. Na každém kroku lze potkat ženu, kterou muž bije, nebo muže, jenž uvázl v nepodařeném manželství, člověka, který je moc chudý, moc tlustý, moc nešťastný nebo moc zoufalý na to, aby se svým životem něco udělal.
Kontakt s oběťmiosudu nás dokáže nejen rozladit, ale taky pořádně unavit a deprimovat