Stresové hormony a fáze stresu

Kortizol čili hydrokortizon je hormon vylučovaný z nadledvin v reakci na stres často se nazývá „stresový hormon“. Je nejúčinnějším z přirozeně se vyskytujících glukokortikoidů a je klíčový jak pro metabolismus, tak pro stresovou reakci.

Některé důležité hormony endokrinní soustavy.

Za stresových situací se vylučování kortizolu zrychluje bez ohledu na to, zda je stres povahy fyzické či psychické. Sekrece kortizolu způsobuje odbourávání svalových proteinů a uvolňování aminokyselin (stavebních kamenů proteinů) do krevního řečiště. Tyto aminokyseliny jsou využity v játrech k syntéze energeticky důležité glukózy v procesu zvaném glukoneogeneze. Tento proces zvyšuje hladinu cukru v krvi, čímž mozek získává více energeticky cenné glukózy. Současně dochází k tomu, že ostatní tělesné tkáně naopak svoji spotřebu glukózy jako paliva utlumí. Sekrece kortizolu rovněž vede k uvolňování mastných kyselin pro potřeby svalů. Všechny tyto procesy, jež usměrňují a čerpají energii, připravují tělo tak, aby si poradilo se stresovou situací a aby mozek získal přiměřené množství energetických zdrojů. Mezi další důležité úkoly kortizolu patří regulace krevního tlaku a kardiovaskulární činnosti a pomoc imunitnímu systému reagovat na infekci a záněty. Hladiny kortizolu jsou u normálních jedinců nejvyšší kolem šesté až osmé hodiny ranní a nejnižší o půlnoci.

Příliš mnoho kortizolu může způsobit potlačení imunitních funkcí. Mezi symptomy zvýšené hladiny kortizolu patří úzkostné stavy, vysoký krevní tlak, nerovnováha pohlavních hormonů, inzulinová rezistence, obezity, osteoporóza, nespavost u žen či syndrom polycystických vaječníků.

Příliš málo kortizolu může skončit zánětlivým onemocněním. Mezi symptomy nedostatku kortizolu patří deprese, nízký krevní tlak, nespavost, chronická bolest ve svalech a měkkých tkáních kolem kloubu ( fibromyalgie), u žen předmenstruační syndrom (PMS) či neplodnost, u mužů impotence.

Adrenokortikotropin (ACTH) čili adrenokortikotropní hormon vylučovaný předním lalokem hypofýzy. Hladina tohoto hormonu stoupá v reakci na stres, nemoc či pokles krevního tlaku. Specifickou úlohou ACTH je stimulace růstu a sekrece kortexu (kůry nadledvin). Mezi vyměšované látky patří kortikoidy (známé též jako kortikosteroidy). Ke kortikoidům patří i glukokortikoidy, včetně kortizolu.

Katecholaminy (adrenalin noradrenalin) jsou vylučovány dření nadledvin a ovlivňují sympatikový nervový systém. Jejich účinky v těle během stresové reakce jsou rozsáhlé a zahrnují zvýšený krevní tlak a tep.

Adrenalin čili epinefrin se normálně vyskytuje v krevním řečišti v nepatrném množství. Při excitaci či za stresujících okolností se ho vylučuje větší množství, ovlivňuje tělesné struktury a připravuje je na fyzickou zátěž (boj či útěk- alarmová reakce). Adrenalin stimuluje srdeční činnost, usnadňuje přísun krve do svalstva a mozku, zužuje krevní vlásečnice, zvyšuje krevní tlak, uvolňuje cukr uložený v játrech, a vyvolává relaxaci určitého svalstva, jež není ovládáno vůlí, zatímco v jiných svalech vyvolává napětí.

Noradrenalin čili norepinefrin je chemicky příbuzný adrenalinu. Pomáhá udržovat normální krevní oběh a může zvyšovat krevní tlak. Je chemickým činitelem zodpovědným za přenos nervových impulsů v autonomním nervovém systému.

Tyreotropní hormon (TSH) je vylučován hypofýzou a stimuluje štítnou žlázu k produkci hormonů trijodtyroninu a tyroxinu ( T3 a T4), jež ovlivňují látkovou přeměnu.

Dehydroepiandrosteron (DHEA) je androgenní steroidní hormon vyměšovaný kůrou nadledvin. Jeho primární funkcí je inhibice vázání kortizolu. Hladiny DHEA a kortizolu slouží jako dobré indikátory osy HPA. Když se hladina kortizolu zvyšuje, hladina DHEA klesá, a když je hladina DHEA normální, je normální i hladina kortizolu. Pokles hladiny DHEA může oslabit imunitní systém.

Kortikoliberin čili hormon uvolňující kortikotropin (CRH) hormonem vylučovaný hypotalamem interagující s hypofýzou za vzniku ACTH.

Aldosteron je hormon produkovaný kůrou nadledvin, který ovlivňuje ledviny skrze regulaci sodíku a draslíku a zadržování vody. Udržuje krevní tlak, stará se aby neklesal.

Po vzestupu hladin stresových hormonů se uvádí do provozu ovládací systém zpětných vazeb, jež hypotalamu signalizují, aby zastavil produkci peptidového hormonu CRH.

 

(1963 Hans Selye)

Seyle ukázal, že lidskou adaptivní reakci na stres lze rozdělit do tří fází:

 

Jakmile na nás začne působit stres, první, čím se na něj naše tělo odpoví je alarmová reakce. Tělo se jejím prostřednictvím rozpoznává nebezpečí, připravuje se na řešení nebezpečné situace. Jde tedy o bezprostřední reakci na stresor (fyzický, emocionální či environmentální). Tělo odpovídá na stres produkcí hormonů pro alarmovou reakci (rozhoduje se, zda bojovat nebo uprchnout)

V této fázi člověk buď dosáhne optimální tělesné adaptace, nebo začne z přemíry stresu strádat. Pokud osa HPA funguje odpovídajícím způsobem, tělo má dostatek adaptivní energie, aby se mohlo se stresem vypořádat. Pokud stres po čase tělesnou rovnováhu naruší, tělo se přenese do fáze rezistence.

Alarmová reakce může být pro tělo nepříznivá, v podstatě jde o reakci přemrštěnou, v jejímž důsledku se vylučuje více adrenalinu, než je pro zvládnutí stresové reakce nutné. Tělo produkuje i nadbytek kortizolu, který vyvolává katabolické procesy, při nichž se hroutí buňky a svalová tkáň. Spousta fyzických dysfunkcí a onemocnění vzniká v důsledku zvýšení hladiny kortizolu.

 

V této fázi se tělo adaptuje, odolává stresu a pokouší se vyrovnat se stresory, jimž je vystaveno. Pokud stresory přetrvávají, fáze rezistence pokračuje. Hladiny hormonů se mohou vrátit do normálu a tělo může omezit zbývající obranné mechanismy (adaptivní energii). Pokud se tělu podaří vypořádat se s daným tresorem účinně, stres může pominout a tělo se vrátí do normálního klidového stavu. Pokud se to tělu nepodaří, následuje fáze vyčerpání.

Pokud stresová situace trvá delší dobu, zvýšené hladiny hormonů mohou narušit homeostázi, poškodit vnitřní orgány a vystavit tělo (nyní zranitelnější) riziku onemocnění. V dobrém zdravotním stavu jsme schopni určitou míru fáze rezistence zvládnout, pokud ovšem nepromrháme veškerou svou energii na pokrytí nadměrného zatížení těla stresovými hormony. S pokračujícím či zvyšujícím se vystavení steskům adaptivní energie klesá. Fáze rezistence vyvolává zvýšení hladiny kortizolu a snížení hladiny DHEA. Stres může též narušit pravidelné cirkadiánní (na čas vázané) vyměšování kortizolu.

 

 

 

V této fázi stresová situace trvá již delší dobu. Dostavuje se ve chvíli, kdy tělo v důsledku vyčerpání energetických rezerv ztratí adaptační schopnost. Adaptační proces skončil a stres začíná tělo nepříznivě ovlivňovat. Vyčerpání může vést k únavě, dysfunkcím imunitního systému a výskytu dalších symptomů a onemocnění.

Fáze vyčerpání se dostavuje jako důsledek působení chronického stresu. Adaptační energie se rozčesala, rezistence organismu se začíná hroutit. Této fázi se někdy říká i adrenální vyčerpání, maladaptace či dysfunkce.

Adrenální dysfunkci mohou zavinit tyto faktory: