Azbest a jeho dopady na organismus

25.2.2021

Azbest

 

Azbest je minerál ze skupiny silikátů, které se v přírodě vyskytují ve dvou hlavních formách (serpentiny a amfiboly).

Společnou vlastností všech azbestových minerálů je jejich vláknitá struktura, při níž délka mnohonásobně převyšuje průřez. Vlákna mají tendenci štěpit se po délce. Azbest je nehořlavý, pevný, ohebný a odolný vůči kyselinám i zásadám.

 

Průmyslově se azbest začal těžit v 70. letech 19. století a výrobky z něj záhy našly široké uplatnění – ještě poměrně nedávno se z něj vyráběly azbestocementové krytiny na střechy, žáruvzdorné izolace

v budovách, dále vysokotlaké desky, těsnění k součástem strojů pracujících za vysokých teplot nebo s obsahem leptavých látek, brzdová obložení, těsnění a izolace v letadlech, lodích, lokomotivách,

starších automobilů, tramvajích či vodovodní a kanalizační potrubí.

Když se přišlo na to, že je azbest jedovatá látka, už jsme jím byli obklopeni. Zákaz výroby materiálů obsahujících tuto látku u nás platí od roku 1997.

Ačkoliv se o škodlivosti azbestu ví, v některých zemích (Rusko, Čína, Brazílie, Indie) jeho spotřeba nejen neklesá, ale dokonce i stoupá. Dodnes jsou proto hlášeny desítky tisíc úmrtí ročně po celém světě.

 Azbest je záludný především v tom, že vystavení se jeho účinkům se neprojeví hned, ale až po 20–40 letech.

To je také důvod, proč se v Evropě předpokládá pokles počtu případů onemocnění způsobených azbestem (který je ve většině západních zemí dnes již zakázaný) až kolem roku 2020. Do lidského těla se azbest dostává především vdechováním. U lidí, kteří byli vystaveni vysokým koncentracím azbestu, se po čase vyvine v plicích zjizvená tkáň, která se při dýchání není schopna rozpínat a stahovat jako normální plíce; může také dojít ke snížení přítoku krve do plic. Postižení mívají zrychlené dýchání, které bývá doprovázeno kašlem. Tomuto onemocnění se říká azbestóza. Může však dojít také k vývoji smrtelného nádorového onemocnění zvaného mezoteliom.

 Jde o nádorové onemocnění výstelky dutiny hrudní, břišní a povrchu plic.

Většina mezoteliomů je způsobena přítomností azbestu v poplicnici.

Vývoj této formy smrtelného nádorového onemocnění trvá často i více než 30 let. Četnost výskytu mezoteliomu má zatím ve světě stoupající tendenci; jeho výskyt je pravděpodobně nezávislý na kouření. Nejznámějším následkem chronického vystavování se zvýšeným koncentracím azbestu je rakovina plic. Na rozdíl od mezoteliomu jde o zasažení vnitřních částí plic. Kuřáci jsou přitom ohroženi podstatně vyšším rizikem výskytu tohoto typu rakoviny. Riziku jsou vystaveni především pracovníci, kteří s azbestovými výrobky manipulují: elektrikáři izolatéři, demoliční pracovníci, údržbáři, opraváři, instalatéři, hasiči apod. S azbestem se ale můžete setkat i v běžné domácnosti, např. v nehořlavých zástěnách, podložkách lokálních zdrojů tepla, v pečících troubách a jiných drobných užitkových předmětech.

V ČR je práce s azbestem zakázána zákoníkem práce, s výjimkou výzkumných a analytických prací, likvidace nepotřebných zásob azbestu, odpadů a zařízení obsahujících azbest a prací při jeho zneškodňování.

Pro práci s azbestem stanoví Státní zdravotní ústav velmi přísná pravidla vymezující určité technické a technologické úpravy, osobní ochranné prostředky (ochranné oděvy, respirátory, filtry a masky) i pravidelné zdravotní prohlídky.

Za normálních okolností je výraznější ohrožení azbestem málo pravděpodobné. Azbest zabudovaný ve stavbách je totiž nebezpečný jen minimálně.

 Problém nastane teprve tehdy, když začne do vzduchu uvolňovat vlákna, k čemuž dochází při vrtání, řezání, lámání anebo následkem povětrnostních vlivů (např. u eternitové střešní krytiny). Největší riziko proto hrozí především při demolicích nebo rekonstrukcích objektů. Pokud je prokázáno, že jsou v domě azbestové materiály, musí tomu vždy odpovídat i přístup stavební firmy. Mechanismus, kterým azbest plíce poškozuje, nebyl až dosud znám. Letos však byla zveřejněna studie ukazující, že za vše může nejspíš azbestem způsobený chronický zánět plic, který po čase vede k jejich zjizvení a nádorovým onemocněním.

Zjistilo se, že pokud v těle potlačíme produkci prozánětlivé látky zvané interleukin-1 , ztratí azbest hodně ze své nebezpečnosti. Interleukin-1 již dnes potlačovat umíme – existuje lék zvaný anakinra, který bývá používán proti revmatoidní artritidě a má právě požadovaný inhibiční účinek. Je sice ještě brzo jásat nad tím, že jsme problém tvorby nádorů indukovaných azbestem vyřešili, ale zdá se, že se blýská na lepší časy.

 

Zdroje: Science, 1/2009 

 

Komentář Ing. Vladimíra Jelínka

 

Zdraví člověka ohrožují i zdánlivě neškodné látky, které se běžně vyskytují v životním prostředí. Dýchacím cestám, a zejména plicím, škodí mikročástice, které poletují volně ve vzduchu. Nádechem se nedostávají do prostoru plic pouze plyny – rozuměj molekuly základních chemických látek

(kyslíku, dusíku, v malých množstvích molekuly oxidu uhličitého, radonu apod.) – ale též miniaturní částice. Uvádí se, že kritická velikost takových částic je 1–2 mikrometry. V přehledu karcinogenů IARC, Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny se sídlem ve Francii, se v seznamu zhruba sta

látek, prokázaných karcinogenů, objevují i částice, které jsou v některých životních prostředích ve vzduchu běžně přítomné.

Jsou to:  

 dřevěný truhlářský prach; mikročástice křemene (způsobují onemocnění zvané silikóza plic); mikročástice dehtu vzniklé spalováním téměř čehokoliv, zvláště je-li spalování nedokonalé (dehet je směsí přibližně sta druhů různých chemických látek, zvláště organických; je významně obsažen též v cigaretovém dýmu azbest (drobné, poletující, neviditelné „jehličky“ této polykrystalické látky se při vdechu zabodávají do stěn dýchacího traktu, kde postupem času vznikají mikro záněty, jak popisuje výše uvedený článek).

 Na rakovinu dnes umírá zhruba jeden člověk ze tří. Aby vzniklo nebezpečné zhoubné bujení, musí se doslova „porouchat“ minimálně pět genů – plánů pro součástky (proteinů) –, které jsou odpovědné za regulaci buněčného dělení a opravu chyb při tomto dělení. Věda dnes říká, že zhruba 20 % lidí, kteří v průběhu života onemocní zhoubným bujením, má bohužel tyto genetické chyby dané již od rodičů. Jinými slovy – pokud se u našich předků vyskytovaly nádory ve větší míře, než je obvyklé, měli bychom být obezřetní a vyhýbat se rizikovým faktorům vedoucím ke vzniku nádorů.

 Vědci se kloní k názoru, že zbylých 80 % nádorů je daných pouze vlivem životního prostředí, tedy „směsí karcinogenů“, a to jak chemického, tak přirozeného původu. Azbest patří mezi ně. Azbest je součástí řady výrobků, které se běžně používají v lidském životě. Proto se zákonitě stává součástí životního prostředí, zvláště nejsou-li výrobky obsahující azbest ekologicky likvidovány. Žádný člověk tedy nemůže zodpovědně říci, že jeho dýchací trakt neobsahuje žádnou částečku azbestu. Jako příklad uveďme azbest obsažený v brzdových destičkách automobilů; destičky se neustále obrušují a azbest se tak dostává do životního prostředí.

 

 

 

Ing. Vladimír Jelínek