Fungování homeopatie prokázáno věděcky

Mechanismus fungování homeopatických léků prokázán

Takto by měly vypadat palcové titulky všech novin a časopisů, protože právě to se stalo a 14.7. 2018 bylo vědci odprezentováno veřejnosti v Londýně v sídle Royal Society of Medicine. Měla jsem tu čest být u toho. Dotyčné vědce, mezi nimi byli i držitelé Nobelovy ceny, by si nedovolil z „malé vědeckosti“ podezřívat ani ten největší skeptik. Homeopatie, kterou experimentálně objevil Hahnemann již koncem 18. století, a která již více než 2 století přináší zdraví a úlevu od nemocí lidem po celém světě, byla konečně „dokázána“ i vědecky. Respektive konečně věda pokročila natolik, že je schopna popsat princip, na kterém homeopatické léky fungují. Bylo zapotřebí kvantové fyziky, mikroskopů schopných pozorovat nanočástice a především otevřené mysli skutečných vědců, kteří dobře vědí, že pokud něco nedovedou popsat, tak to ještě neznamená, že to neexistuje, pouze to zatím nedovedou popsat a pravděpodobně se budou muset na věc podívat z jiného úhlu. A přesně tyto vlastnosti mají pánové, kteří se na výzkumu vlastností vody podíleli a o svých objevech podrobně mluvili na semináři v Londýně. Jmenovitě:

Profesor Luc Montagnier, držitel mnoha světových ocenění, člen francouzské vědecké akademie, který podstatnou část svojí vědecké kariéry zasvětil studiu virů a chronických nemocí jimi způsobených a kterému práce na objevení a separování viru HIV1 a HIV2 přinesla ocenění Nobelovou cenou za medicínu v roce 2008

Profesor Brian D Josephson, laureát Nobelovy ceny za fyziku, emeritní profesor Cambridgské univerzity, člen Královské společnosti, držitel mnoha dalších vědeckých ocenění po celém světě

Profesor Gerald Pollack – profesor bioinženýrství na University of Washington v Seatlu, zakládající šéfredaktor časopisu Water, pořadatel každoroční Conference on the Physics, Chemistry and Biology of the Water, výkonný ředitel Institute for Venture Science, držitel řady mezinárodních ocenění ve svém oboru, autor mnoha odborných publikací a knihy The Fourth Phase of Water.

Profesor Vladimír Voeikov, doktor biologie, profesor Moskevské univerzity, autor více než 300 odborných článků, 5 knih a 20 patentů, držitel první ceny od Benveniste Association z roku 2007 a zlaté medaile Prigogine Gold Medail 2013 z konferencí na téma Kosmos a biosféra.

Robert Verkerk Bsc, MSc, DIC, PhD výkonný a vědecký ředitel Alliance for Natural Health International, kterou v roce 2002 založil, ANH-Int a spolupředsedající ANH-Intlś Scientic and Medical Advisory Board, mezinárodně uznávaný expert na otázky udržitelnosti vývoje životního prostředí, zemědělství a zdraví, člen Royal Society of Medicine (UK) a patron College of Naturopathic Medicine (UK)

Dr. Jayesh Bellare profesor chemického inženýrství na Indian Institute of Technology v Bombai, zabývající se nanočásticemi, biomedicínskými přístroji, autor mnoha publikací a patentů, držitel mezinárodních ocenění, včetně čestné profesury na University of Minnesota v USA.

Charles Tankard – Hahnemann – lékař sedmé generace Hahnemannových přímých potomků

Dr. Peter Fisher – ředitel pro výzkum a hlavní konzultant v Londýnské královské nemocnici, prezident fakulty homeopatie v Londýně a lékař jejího veličenstva královny Alžběty II.

Dr. Raj Kumar Manchanda – zástupce Indické vlády, generální ředitel CCRH (centrálního výboru pro výzkum v homeopatii) ministerstva AYUSH Indie, sekretář pro výzkum LMHI, autor řady výzkumných prací, koordinátor Indicko – Izraelské spolupráce v oblasti výzkumu Homeopatie.

Dr. Menachen Oberbaum – ředitel centra pro integrovanou medicínu v Jeruzalémě (Shaare Zedek Medical Center), zakladatel prvního kurzu komplementární medicíny v Izraeli, autor a spoluautor více než 50 publikací, oficiální zástupce Izraelské vlády pro spolupráci s Indií na výzkumu v oblasti homeopatie.

Hlavním pořadatelem byl Sir Aaron Kenneth Ward-Atherton – Lord of Witley and Hurcott, který má k podpoře homeopatie pádný osobní důvod – před 30 lety byl sám homeopaticky vyléčen z velmi vážné neurologické nemoci, se kterou mu klasická medicína nedokázala pomoci. Taková událost se jen tak nezapomene, což ví každý, kdo podobnou zkušeností sám prošel.

Celý seminář byl neuvěřitelně zajímavý a všichni přednášející mne velmi oslovili svojí skromnou lidskostí, laskavým přístupem, neuvěřitelně rozsáhlými znalostmi a při tom otevřenou myslí ke všemu novému, zatím ještě neobjevenému.

Velice zajímavá byla přednáška Geralda H. Pollacka, který objevil a popsal 4 stádia vody – kromě ledu, páry a kapaliny – jak nás učili ve škole, má totiž voda i 4. stadium EZ – pomocí kterého se dají vysvětlit i její neobyčejné vlastnosti a někdy „divné“ chování, stejně jako paměť vody. Vypadá to, že voda má větší informační kapacitu než běžně používané technologie na bázi křemíku, což může do budoucna znamenat možná i převrat v informačních technologiích….ale to už předbíháme, to ukáže čas… Více o EZ vodě se můžete dočíst v jeho knize The Fourth Phase of Water.

Neméně zajímavá byla i přednáška profesora Vladimíra Voeikova, který ve své práci dokázal, že dosud v biologii používaný postulát, objevený koncem 19. století, že všechny biologické procesy jsou založeny na vzájemné specifické interakci biomolekulárních částic, které do sebe zapadají jako „zámek a klíč“, je pouze teorií a neodpovídá mnoha objevům napříč biologií, chemií a fyzikou, učiněných v posledních desetiletích a že zákonitě musí existovat jiný mechanismus vzájemné interakce. Ve svém výzkumu, týkajícím se homeopatie, si položil základní otázku: „ Je nějaký rozdíl v aktivitě a fyziochemikálních vlastnostech roztoku vody a původní látky 12x ředěného 1:100 a protřepávaného od vlastností vody?“ Díky nejmodernějším přístrojům (DLS s rozlišením 0,6nm – 6mkm, NTA s rozlišením 10nm – 2mkm a velmi přesnému konduktometru) jasně prokázal, že velmi vysoké ředění původní látky je ve svých fyziochemikálních vlastnostech odlišné od původní vody a tudíž, že homeopatie není jen pouhou iluzí a nelze o ní hovořit jako o něčem co je v rozporu se zákony fyziky a chemie. Ke stejnému závěru došel i vědecký tým profesora Alexandra Ivanoviče Konovalova či profesorky Eleny Burlakové z Ruské akademie věd.

Neméně zajímavý byl i příspěvek profesora Luc Montagniera s názvem „Informativní vodní struktury nemocí: od kvantové fyziky k homeopatii“.

Robert Verkerk se ve své přednášce Declaration and Interests zamýšlel nad střetem zájmů a tenkou hranicí mezi lidskou vírou a poznáním a nad faktem, že argumenty skeptiků jsou často více než na faktech založeny na jejich slepé víře, že to tak je a nemůže být jinak. Jak velmi záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na věc podíváme, čemu chceme věřit a co se tane, když odmítneme myšlenku apriori.

Menachem Oberbaum hovořil o Indicko – Izraelské spolupráci na projektu porovnání homeopatie a klasické medicíny, ve kterém porovnávají dvě skupiny dětí ve věku do 18 měsíců – jedna je léčena homeopaticky, druhá klasicky a porovnává se jejich kognitivní a motorický vývoj, sociální a emocionální chování, antropometrické měření, výskyt a vývoj průjmového onemocnění a infekcí horních cest dýchacích, úmrtnost i celková cena léčby. Homeopaty jistě nepřekvapí, „vítězství“ homeopaticky léčených dětí ve všech ohledech nad jejich klasicky léčenými vrstevníky.

Na závěr pohovořil profesor Jayesh Bellare na téma „Materiální základ homeopatických léků – nanočástice původní látky“. Velmi poutavě nám přiblížil problematiku nanočástic a díky pokročilé technice, schopné nanočástice a jejich chování zaznamenat, předvedl podrobné porovnání chování nanočástic léku Natrium muriaticum v ředění 6C, 30C, 200C a 1M. Ve své práci dospěl k jednoznačnému závěru, že navzdory překročení Avogadrovy konstanty si homeopatické léky uchovávají nanočástice původní látky, přičemž tyto protřepáváním a dalším ředěním nabírají na intenzitě.

V závěrečné diskusi se všichni přednášející shodli na tom, že jsme jako lidstvo mnohem více propojeni navzájem než se doposud myslelo, že kromě z jídla bereme energii i ze záření – ze slunce, kosmu,… že pravděpodobně je celý svět propojen neviditelnou „sítí“ … což mnohé filosoficko – duchovní směry říkali již dávno, jen teď je to i vědecky potvrzeno.

Zájem o seminář vysoce předčil očekávání pořadatelů. Místo plánovaných 100 účastníků se jich sjelo 300 z celého světa, kromě čestných hostů i nemálo homeopatů. Všichni s velkým zájmem pozorně poslouchali, bylo vskutku nač se dívat. Musím říci, že akce v dobrém slova smyslu vysoko předčila moje očekávání. Jinými slovy – argumenty typu – homeopatie je založena na placebu a slepé víře nemocných – jsou nevědecké, neobstojí tváří tvář současnému poznání a jsou založeny na slepé víře skeptiků v „nevědeckost“ homeopatie. Nezbývá než doufat, že se tato informace dostane mezi lidi a pomůže jim při rozhodování, jak chtějí sebe a své blízké léčit.

zdroj: homeopatie-praha.com