fungování střeva a jeho vztah k dalším částem organismu

Střevo je z mnoha ohledů mimořádným orgánem našeho těla. Podle některých vědeckých teorií vzniklo při vývoji živočišných druhů( fylogeneze   jako rezervoár tekutin). U dnešních savců – zvláště u člověka – má však polyfunkční charakter. Za celý život jím prochází tuny potravy přinášející nejen důležité živiny, ale i nepotřebné látky, různé jedy a mikroorganismy. S tím vším se musí střevo vyrovnat. Trávící proces je vysoce sofistikovaná činnost. Střevo musí podávat signály o tom, jaké látky je třeba rozkládat a jaké enzymy je tedy třeba vylučovat, a to nejen kvalitativně, ale i kvantitativně, protože, když  člověk  sní tisícigramový biftek, musí být množství a skladba enzymů zcela jiná, než na stejné množství obilné kaše. Střevo je zároveň největším imunitním orgánem – nachází se v něm více jak 70% všech imunitních buněk.  Zde dostávají velmi důkladné školení, protože ze střeva se do organismu snaží dostat neobyčejné množství jedu. Při vědeckých pokusech bylo opakovaně zjištěno, že živočich do několika desítek hodin zemře, jestliže stěna střevní neumožní , aby z ní unikaly všechny toxiny ,  jak původu zevního, tak toxiny vznikající při trávení, tlení, zahnívání a jiných pochodech, které ve střevech probíhají. Ve velmi atraktivních a hrůzu nahánějících pokusech, bylo zároveň prokázáno, že člověk může do sebe dostat neuvěřitelné dávky jedů a mikroorganismů, a přesto se s tím střevo umí za určitých okolností vyrovnat.  A tak dobrovolníci jedli různé houby, ale také mikroorganismy cholery nebo tyfu a dokazovali, že jejich střevo je ve výborné kondici a vše zpracuje. Když si uvědomíme, jakou potravu dostávají do trávicího traktu některá zvířata, např. hyeny a jiní mrchožrouti, kočky a různí hlodavci, prasata apod. Ve střevech se však nachází i tzv. enterální nervový systém, tedy hustá síť nervových buněk ne nepodobných mozku. V těchto buňkách vzniká velká část serotoninu a jiných neurotransmiterů, ale dokonce i vnitřních opiodů, tedy látek mající přímý vztah k přenosu nervových vzruchů i k našim náladám a pocitům. Nadsázkou lze říci, že svou produkcí střevo zachraňuje náš libý pocit ze života. Na střevním nervovém systému lze přesně diagnostikovat stárnutí a projevují se na něm stejné změny jako na mozku při Alzheimerově chorobě nebo jiných degenerativních procesech. Bylo by tedy možné říci, že nám nestárne jen hlava, ale i střevo, důsledky se pak projevují přinejmenším jako stařecká mrzutost, zapomětlivost a přecitlivělost na různé stresové podněty. Střevo začíná pod žaludkem, v části zvané dvanácterník (duodenum) a pokračuje v tenkém střevě jako jejunum a ileum, které přechází do vaku slepého střeva, z něhož vybíhá červovitý  výběžek ( appendix  vermiformis). Ze slepého střeva vychází příčný a sestupný tračník, který se esovitou kličkou dostává do konečníku neboli rekta.  Každá část střeva má naprosto odlišné úlohy, složení mikroflóry prostředí. Všimněte si, že medicína jinak prakticky všechny orgány. Transplantace střev není pro jeho zvláštní imunitní vlastnosti zatím možná. V rámci mimo mozku zatím nedokáže transplantovat střevo, ale jinak prakticky všechny orgány. V rámci celostní detoxikační medicíny si připomeneme, že střevo je obaleno hustou sítí lymfatických uzlin umístěných především v závěsných aparátech střeva, kterými jsou mesenterium,mesocaecum, mesocolon a mesorektum.   Dále je střevo bohatě zásobeno autonomním nervovým systémem a to už od plexus coeliacus ,plexus  entericus , až po řadu plexů tlustého střeva a nakonec několika etážemi plexus rectalis.  Lymfatická tkáň je nakupena do speciálních útvarů na konci tenkého střeva, kde nodi lymphatici aggregati vytvářejí peyerské  plaky, ale nalezneme ji také ve slepém střevě, kde tvoří jakousi mandli. Pokud dojde k  zánětu , hovoříme o zánětu apendixu, který se následně musí operačně odstraňovat. Málokdo tuší že ve starověku a středověku byl zánět apendixu smrtelnou chorobou, protože břicho se neoperovalo a o apendixu se nakonec ani nevědělo.

Snad jen Avicenna , prý o něm věděl z tajných pitev prasat, ale nebylo to nic platné ani jemu, ani tisícům pacientů. Střevo je však také inervováno větvemi nervusvagus ,respektive jeho autonomní složkou, která má především na starosti svěrače, jako je např. Oddiho svěrač, který pouští pankreatické a žlučníkové produkty do dvanácterníku, ale pochopitelně také svěrač na konci střeva zvaný rektální sfinkter. Ve střevě se vyskytují dva zásadně odlišné typy jedovatých látek. První vznikají uvnitř střeva při špatně vedených trávících procesech nebo při přemnožení mikroorganismů produkujících mikrobiální toxiny, ale také uvnitř nánosů nazývaných koprolity, nebo z nánosů přilepených ve výklencích střeva (austra).  Plocha sliznice střeva je větší než 200 metrů čtverečních. Druhý typ toxinů vychází z infekčních ložisek, která jsou uložena pod sliznicí nebo i v jiné vrstvě střeva, ale bývají i intramurální, tedy umístěna ve stěně. Infekční ložiska produkují toxin, který se dostává díky lymfatickému a krevnímu systému do celého organismu. Krevní systém ze střeva naštěstí ústí v první řadě do jater, která slouží jako detoxikační zařízení, lymfatický systém jater ovšem neodchází, ale naopak rozvádí lymfu střeva do celého těla. Toxiny z infekčních ložisek se dostávají i na sliznici, narušují její vlastnosti, takže pak dochází k přilepení různých zbytků a k dysbióze, tedy narušení ekosystému střeva. Toxiny mikrobiálních ložisek narušují i enterální, tedy i intramulárně  uložený nervový systém i systém zakončení autonomních nervových vláken. Tím se narušuje peristaltika střeva a stresové podněty se po těchto nervových systémech dostávají do mozku, kde se podílí na vzniku různých funkčních poruch. Ve sliznici střevní mohou být pochopitelně umístěny i jiné toxiny, jako jsou radioaktivní nebo chemické látky, rezidua léků, toxické kovy, pesticidy, fungicidy,  konzervanty  a další. Hlavním preparátem pro detoxikaci střeva je ColiDren,  který  zohledňuje maximum těchto toxinů. Působí na tenké i slepé střevo, tračník a konečník. Obsahuje jak klíče k uvolnění ložisek ve střevech, tak programy pro odstranění emociální a stresové zátěže. Zvláště u poruch peristaltiky nebo tam kde má jedinec zácpy, bychom měli myslet i na mechanickou očistu střeva, a to pomocí tzv. jaterní očisty (vyčištění hořečnatými solemi a olivovým olejem)jogínského vyčištění či  hydrocolonu. Doma dělané klystýry bývají obvykle neúčinné. Zvláště malé klystýry balonkem se nedostanou dál, než několik centimetrů od konečníku. Větší střevní nálevy jsou již smysluplnější a někteří lidé hlásí velmi dobré výsledky i s klystýry odpařenou vlastní močí. Rovněž vláknina je ve stravě k vyčištění střevního traktu důležitá, a to v podobě zeleniny, ovoce(pektin z jablek ) ,nebo cíleně užívaného lněného semínka či indického konopí( psylium). Také sladkovodní řasa chlorela je pro střevní trakt velmi prospěšná – absorbuje na svůj povrch kovy, které se ve střevním traktu nachází nebo které jsou do něj vylučovány.

zdroj Mudr. Jonáš