Dlouhodobý nedostatek hořčíku může vést k hypertenzi a srdečním arytmiím

Hořčík má nezastupitelnou úlohu ve všech procesech probíhajících v organismu. Nízká hladina hořčíku v těle na sebe nejčastěji upozorňuje svalovými křečemi v nohou, únavou a zhoršenou funkcí centrálního nervového systému. Dlouhodobý nedostatek hořčíku pak může vést k hypertenzi (vysokému krevnímu tlaku), arytmiím (poruchám srdečního rytmu) a infarktům myokardu

Hořčík je druhý nejvíce zastoupený prvek uvnitř všech buněk (hned po draslíku). Účastní se stovek enzymatických procesů v lidském těle, jež ovlivňují metabolismus výživových látek v těle. Více než polovina celkového obsahu hořčíku v těle je v kostech, zbytek se nachází ve svalech, v tukové tkáni, v červených krvinkách a v krevním séru.

Bohužel naše tělo si hořčík ani další minerály neumí samo vytvořit, a proto jeho hladina úzce souvisí s tím, kolik jej dokážeme do těla přijmout v rámci stravy.

Když je hořčíku v těle málo 

Nízká hladina hořčíku v těle na sebe nejčastěji upozorňuje svalovými křečemi v nohou. Tento minerál totiž působí na svaly relaxačně. A pokud podáváme fyzické výkony, ať už při práci či sportu, pak si musíme hladinu hořčíku hlídat. Kromě jiného je totiž potřebný i pro tvorbu energie, na to nesmíme nikdy zapomínat.

Nedostatek hořčíku se také projevuje nespavostí, únavou a zhoršenou funkcí centrálního nervového systému. Právě v mozku, který je metabolicky jedním z nejaktivnějších orgánů v těle, je koncentrace hořčíku velmi vysoká. Hořčík je nepostradatelný při přenosu nervových impulzů, jeho přísun pomáhá předcházet únavě, vyčerpání a stresu.

Při dlouhodobém nedostatku hořčíku se mohou objevovat i mnohem závažnější zdravotní problémy.

„Výsledky studií prováděných na velkých počtech osob ukazují, že dlouhodobý nedostatek hořčíku může vést k častějšímu výskytu vysokého krevního tlaku (hypertenze), poruchám srdečního rytmu a infarktům myokardu. Některé odborné práce vyzdvihují význam hořčíku při léčbě právě vysokého krevního tlaku – pacienti s adekvátním příjmem hořčíku mají podle výzkumů celkově nižší spotřebu antihypertenzních léků při dosaženém stejném léčebném účinku,” vysvětluje prof. MUDr. Zuzana Derflerová Brázdová, DrSc. z Ústavu ochrany a podpory zdraví Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Hořčík je také důležitý v prevenci i v průběhu onemocnění cukrovkou (diabetes mellitus II. typu), protože zlepšuje citlivost buněk k inzulínu. „Teorie z posledních let hovoří hodně o protizánětlivém vlivu hořčíku – jeho byť mírný nedostatek může přispívat k výskytu nemocí, které vznikají při chronickém zánětlivém stresu, jako je například ateroskleróza, diabetes mellitus II. typu a spekuluje se i o některých nádorech. Mezinárodní šetření zaměřená na úmrtnost na nádory vaječníků, prostaty a prsu ukazují na možný ochranný vliv adekvátního příjmu hořčíku,” upozorňuje profesorka Derflerová.

Dlouhodobý nedostatek hořčíku vede dokonce i k většímu riziku osteoporózy, zvláště u žen. Může vést také ke zvýšené tvorbě kamenů močových cest (původem ze šťavelanu vápenatého).

Jaké je ideální množství?

Evropskou legislativou je dána doporučená denní dávka 375 mg hořčíku. Počítá se s tím, že při dodržení výživových doporučení by měl být veškerý hořčík dodán potravou, včetně nápojů.

Při denní konzumaci:

• 3–6 porcí některé potraviny ze skupiny obilovin, těstovin, pečiva či rýže
• 3–5 porcí (po 100 g) zeleniny
• 2–4 porcí (po 100 g) ovoce
• 2–3 porcí ze skupiny mléka a mléčných výrobků
• 1–3 porcí (po 80 g) ze skupiny masa, drůbeže, ryb, luštěnin a vajec
• 1,5–2 l pitné a minerální vody (pitná voda pochází z různých zdrojů, má různý obsah hořčíku, a to většinou nízký, proto je jako zdroj hořčíku nedostačující)

Problém samozřejmě zůstává u všech, kteří se podle výživových doporučení nestravují, speciálně u těch, kterým v jídelníčku dlouhodobě chybí listová zelenina, ořechy, celozrnné obiloviny včetně ovesných vloček a jiné zdroje bohaté na hořčík. A problém mají i ti, kteří jsou odkázáni na pití kohoutkové vody v oblastech s nízkým obsahem hořčíku.

Současně s hořčíkem by neměly být konzumovány ve velkém množství látky, které snižují jeho využitelnost – například fytáty (v obilovinách a sóje), oxaláty (šťavelany) či tuky. Celkové množství hořčíku v těle se snižuje i při zvýšeném vylučování močí u osob, které nadměrně pijí kávu a kofeinové nápoje, v nadbytku konzumují kuchyňskou sůl a často pijí alkoholické nápoje.

Zvýšenou potřebu hořčíku pak mají těhotné a kojící ženy, lidé s vysokou intenzitou fyzické aktivity, osoby pociťující častý stres nebo lidé v dlouhodobé psychické zátěži.

Zdroje hořčíku 

Vstřebatelnost a využitelnost hořčíku v organismu je ovlivněna formou příjmu. Běžný člověk využije zhruba 35–55 % celkového přijatého množství, přičemž platí zásada, že je vhodnější hořčík konzumovat častěji v menších dávkách, protože při vyšších nárazových množstvích jeho využitelnost klesá.

To je i důvod, proč je lepší vybírat především přirozené zdroje hořčíku z potravy a nápojů. Mezi velmi bohaté zdroje hořčíku patří pochopitelně i některé minerální vody – pokud zároveň neobsahují zvýšené množství sodíku, bezesporu patří k vhodné a doporučované součásti pitného režimu.

„Podle výsledků nejnovější studie Ústavu ochrany a podpory zdraví Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně po 14denní konzumaci minerální vody s vyšším obsahem hořčíku se statisticky významně zlepšila reakce organismu na psychický stres a zlepšilo se soustředění a pozornost účastníků studie,” potvrzuje Mgr. Martin Forejt, Ph.D.

V živé přírodě se s hořčíkem setkáváme ve všech zelených rostlinách, protože je součástí chlorofylu nezbytného pro fotosyntézu. Obsah hořčíku ve šťavnatých zelených listech bývá ale často přeceňován. Ve skutečnosti není tak vysoký, protože tyto části obsahují maximálně 1 % chlorofylu. Navíc v případě půdy s nedostatkem hořčíku trpí jeho nedostatkem i rostliny, což se projevuje charakteristickým žloutnutím listů.

Množství hořčíku obsaženého v potravinách se proto značně liší v závislosti na jejich původu a typu zpracování.

Zdroj: novinky.cz