Orgány spojené s kostmi
Onemocnění kostí může zásadním způsobem změnit lidský život. Fakt, že se v kostech mohou usazovat různé toxické látky a mikrobiální ložiska, je nám již dobře známý. Za onemocněním kostí však může stát i orgán velmi vzdálený. Proberme si nyní otázku kostí a detoxikace z pohledu moderní medicíny.
Nejčastěji ohrožená kostní tkáň je kostní dřeň (medulla ossium). Jde o specializovaný krvetvorný orgán, ve kterém vznikají krevní elementy a odkud se krvinky vydávají na svou pouť do krevního oběhu. Krevní oběh je zanáší do různých dalších orgánů, kde vykonávají svoji funkci anebo jsou ke své funkci vyškoleny.
V kostní dřeni vznikají bílé i červené řady a je to rovněž místo zrození krevních destiček- trombocytů. Z hlediska čínské medicíny, pentagramu a detoxikace spadá kostní dřeň pod slezinu, která je ostatně s funkcí kostní dřeně úzce spjatá. Slezina je pohřebištěm krvinek: likviduje přestárlé a nemocné krvinky. Je to rovněž imunitní orgán, ve kterém se shromažďuje celá řada imunitních buněk a látek imunitního systému. Pro detoxikaci je důležité, aby před odstraňováním ložisek a toxinů z kostní dřeně byla napřed detoxikována slezina. Na tomto konkrétním případě, si můžeme vysvětlit, jak tento systém funguje. Dnes již víme, že hlavním důvodem kumulace toxinům tkáni je její „poškození“ emocionálním stresem, emocemi, psychosociálním stresem a jinými psychickými toxiny. Teprve tímto způsobem postižená tkáň začíná kumulovat toxiny, a je místem, kde mohou vznikat mikrobiální ložiska. Když celý děj obrátíme, dojdeme k tomu, že tkáň můžeme detoxikovat nebo ji zbavit mikrobiálních ložisek tehdy, zbavíme- li se stresové blokády. Z pentagramu a analýzy jeho smyslu víme. Že hlavním nositelem stresového poškození určitého okruhu je základní orgán jeden z pětice mateřských orgánů. V tomto případě je to slezina. Aby stresová zátěž měla možnost z kostní dřeně zmizet, je potřeba uvolnit její cestu detoxikací sleziny. Teprve pak si můžeme být jisti, že máme šanci trvale zbavit kostní dřeň toxinů a tím normalizovat její funkci.
Toxiny v kostní dřeni způsobují poruchy krvetvorby. Poruchy krvetvorby mohou mít různý charakter a mohou se dotýkat různých druhů krevních elementů. Kvůli toxinům v kostní dřeni a samozřejmě vazbě na slezinu, může vznikat nedostatek krevních destiček (trombocytopenie), anebo přebytek krevních destiček, což je onemocnění vzácnější. Tento zdravotní problém má za následek poruchy krevní srážlivosti, od pouhých modřin a drobných krvácení až po následky smrtelné.
Při poruchách krvetvorby červené řady vznikají rovněž stavy nedostatku červených krvinek (anemie), ale také stavy přebytku červených krvinek (polyglobulie).
Nejhorším důsledkem shromážděných toxinů je nádor kostní dřeně, který vede k nekontrolovatelnému množení některé krevní složky převážně bílé -tento nádor nazýváme leukémie. Bílé krvinky se mohou také konstituovat v kostní dřeni v nedostatečném množství, což má důsledek pro funkci imunitního systému.
Poruchy se nemusí vždy týkat množství krvinek, ale také jejich kvality. Vznikají potom útvary, které neplní svoji funkci a mohou být předčasně a v nadměrném množství likvidovány slezinou. Ta se pak zvětšuje a může nabýt až děsivých rozměrů.
Onemocnění spongie neboli trámčiny je méně variabilní. Nejčastějším onemocněním je osteoporóza, tedy řídnutí kostní spongie. Příčina osteoporózy není primárně v kostech, ale v jiných orgánech podílejících se na metabolismu vápníku. Pro metabolismus vápníku jsou důležitá hlavně příštítná tělíska a parafolikulární buňky (buňky produkující kalcitonin), roztroušené ve štítné žláze. Detoxikace kostní spongie tedy bude zahrnovat i štítnou žlázu. Důležitým funkčním faktorem je také pohybová aktivita.
Za autoimunitním procesem, který může být příčinou zničující osteoporózy, stojí intolerance pšeničného glutenu,(samostatný článek). Autoimunitní procesy jsou rovněž doprovázeny přítomností toxinů ve spongii a v přítomnosti mikrobiálních ložisek. Kost, v tomto případě spongie, sice obecně spadá do okruhu ledvin, ale zároveň je formou vaziva. Možná někoho překvapí, že kost je vazivo, ale z embryologického hlediska to tak je. Za veškeré formy vaziva v těle zodpovídají játra. Očistu jater potřebujeme k likvidaci autoimunního procesu. V kostní spongii se mohou vyskytovat i nádory především sarkomy mohou se vyskytovat i cysty a jiné nežádoucí útvary, ale to už je poměrně vzácné.
Nakonec nám zbývá okostice (periost), což je vazivová blána, zajišťující výživu kosti z krevního oběhu. Opět jsem použil slovo vazivo a tak nás napadne okamžitě, že také periost patří do okruhu jater. Vlastní onemocnění periostu je vzácné, bývá však součástí rozsáhlých revmatických problémů. Při bolestech, které se dávají do souvislosti výhradně s onemocněním kloubů, bývají záněty periostu často přítomny, a proto je léčba revmatoidních problémů velmi komplikovaná. Revmatoidních potíží se totiž účastní nejen klouby, ale i periost a některé další tkáně. Z periostu také mohou vyrůstat různé útvary, které vystupují především v těch částech těla, kde není silná svalová nebo tuková vrstva. U starších lidí pak můžeme vidět řadu těchto deformací, lidé je považují za nádory, což pro ně znamená velké psychické vypětí.
Souhrnem, lze tedy říci, že dominantním orgánem pro většinu kostí jsou játra, neboť kost je vazivo. Na problematice kostí se z části podílí slezina a ledviny.
O kvalitě kosti rozhodují také orgány spjaté s funkcí štítné žlázy, s vitamínem D, metabolickými procesy probíhajícími v ledvinách. Kosti rovněž vyžadují příslušnou výživu, to znamená dostatečné množství vápníku a odpovídající poměrech ve střevech, které v kombinaci s vitamínem D umožňují jeho vstřebávání a využití. Kosti potřebují také vhodný pohybový režim, kromě jiných funkcí mají v lidském organismu také funkci podpůrnou, umožňující vzpřímenou funkci. Dále zdroje minerálních látek důležitých pro kosti hledejme v celozrnné potravě a v mořských řasách, které velmi doporučuji, zvláště pro děti.
Představa o tak důležitém orgánu v našem těle nám umožní režírovat náš život tak, abychom velmi přirozeně a nenásilně udržovali tento orgán zdravý.
Nakonec příslušníci naší starší generace ještě krásné ženy označovali slovem kost a tím dávali najevo to, že je dobré, aby krása byla stejně věčná, jako je kostra, která nás nosí na tomto světě. Není většího vyznamenání pro žádný orgán našeho těla než to, když je spojován z krásy a něčím tak důležitým jako je žena.
čerpáno z článku: MUDr. Josef Jonáš