ROZHOVOR Léčitel a psychiatr MUDr. Josef Jonáš v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz odkrývá svůj názor na nový druh koronaviru z Číny, kvůli jehož epidemii byla na jedenáctimilionové město Wu-chan uvalena kompletní karanténa. Svěřuje se i s tím, co si myslí o úrovni a pověsti současné alternativní medicíny v Česku a jaký je jeho názor na očkování proti některým nemocem.
Profesí jste původně psychiatr. Už dlouho se ale zaměřujete především na alternativní medicínu. Jaké techniky a metody praktikujete?
Jsem druhý nejstarší alternativní lékař v Česku, s tím, že praktikuji již od roku 1970. Co se týče metod, prošel jsem od té doby různé etapy. Začínal jsem s akupunkturou, poté následovaly bylinné terapie, zkoušel jsem homeopatii i různé přístrojové terapie z Německa. Dá se říci, že jsem prošel celou škálou toho, čemu se říká alternativní medicína. Nakonec jsem to všechno shrnul do metody, které říkám detoxikace. V podstatě je to ale jen pokračování všech mých předchozích zkušeností.
Vyzdvihujete význam střeva pro imunitu člověka. Proč je střevo tak důležité?
Střevo je důležité proto, že je to hlavní brána mezi vnitřkem člověka a okolním světem. Do člověka během celého jeho života vstupují tuny jídla, což přináší různé věci, a to jak dobré, tak i nedobré.Ve střevě se ty věci zpracovávají, na čemž se podílí obrovité množství mikroorganismů. Jejich množství je takové, že je jich fakticky víc, než je v lidském těle buněk. Každý člověk má navíc skladbu těchto mikroorganismů naprosto odlišnou. To všechno se podílí na dvou důležitých procesech – na trávení potravy a na výcviku imunity člověka, z čehož plyne, proč je střevo pro imunitu tak důležité.
V jakém stavu je střevo současného člověka?
Ve velmi špatném. Na vině jsou antibiotika, toxické látky v půdě, v potravě, hormony ve vodě. To se samozřejmě projevuje na nedostatečné imunitě současných lidí. Jestli to takhle půjde dál, tak lidi budou brzy za normální stav považovat to, když jsou nemocní. Když se ale podívám na sebe, tak já jsem nikdy chřipku neměl, ani žádný z mých synů. Zdravý imunitní systém člověka je na setkání s mikroorganismy a viry připraven tak, že neonemocní.
Ona nemocnost lidí hrozně stoupá, jejich odolnost vůči virům a makroorganismům klesá. A to hodně souvisí se střevem. Antibiotika po válce, způsob výživy, úplně devastovaly lidskou imunitu.Nikde jsem ale nečetl srovnání toho, proč ti lidé umírají, ani to, jaký byl jejich imunitní stav. Jestli se bude pokračovat v tomhle trendu dál, tak nevím, co bude následovat.
S čím k vám pacienti chodí?
Jsou to z většiny lidé, kteří neúspěšně obejdou takovou tu klasickou medicínu. Mají nějaký problém, ale současná formální medicína jim na jeho příčinu či léčbu není schopna odpovědět. Pak je tu část lidí, která přichází z preventivních důvodů.
A povaha jejich potíží?
Potíže, se kterými za mnou chodí, jsou nejrůznějšího druhu. Například si vybavuji příklad muže, který si rozlámal nohu a doktoři mu ji dali dohromady s tím, že se všechno podařilo tak, jak mělo. Jenže noha pořád, několik let, neznámo proč otékala a bolela. Takže potom přišel ke mně. I takové případy se ke mně dostávají.
Zatímco spolu mluvíme, svět jímá hrůza z nového viru. V Číně i mimo ni na nový koronavirus umírají lidé. Přijímají se drakonická opatření a hovoří se o pandemii. Jsou obavy namístě?
Tak historicky nejhorší pandemií byla tzv. španělská chřipka, která na celém světě zabila asi padesát milionů lidí. Svět už dlouho očekává podobnou pandemii a očekává ji právem. Mikroorganismy mutují a po světě jich je mnohem víc, než je lidí, přičemž jsou tady daleko déle než lidé, ale tak, jak si člověk na soužití s nimi zvykl, tak mu většinou nedělají žádné problémy.
Ovšem zpět k otázce. Koronavirus jako takový je zcela běžný virus, který je typický pro netopýry. Za miliony let vývoje se v organismu netopýra podařilo odbourat dva nebezpečné geny tohoto viru, takže za běžných okolností tento virus nedělá žádné problémy.
Jenže on zmutoval...
Ano, teď se stalo to, že tento virus se z netopýra přes dalšího tzv. přenašeče dostal na člověka. V současnosti se spekuluje o tom, kdo byl oním mezistupněm. Nepletu-li se, tak se mluví o tom, že to byl buď had, anebo cibetka.
U viru, o kterém se bavíme, došlo k opětovnému probuzení těch dvou zmiňovaných nebezpečných genů, proběhla tam mutace. A teď jde o to, jestli ten virus sám vymizí, nebo zabije pár lidí a zůstanou nám tu lidé, kteří jsou proti této mutaci imunologicky vybaveni.
Ostatně, morové epidemie ve středověku vybily až 90 procent lidí, ale zároveň v populaci zůstalo 10 procent lidí, kteří byli vůči této nemoci imunní. Mohli mezi těmi nakaženými procházet, odvážet je, léčit je, aniž by se sami museli bát, že onemocní.
A tohle všechno se může stát, nikdo to neví. Co se týče těch opatření, tak kdyby dneska vlády riziko epidemie podcenily a pak by se stalo něco ošklivého, tak by se jim to obrovsky vrátilo. Ostatně, dneska má problémy dokonce i čínská vláda, že prý nedělala na zvládnutí nákazy dost. A rozsah těch opatření jsme přitom viděli.
Je ten virus sám o sobě nebezpečný? Když se podíváme na počet úmrtí a počet zcela vyléčených jedinců... Zatím se uvádí fatalita kolem 2 procent. To je poměrně dost....
Neřekl bych, že je v současnosti koronavirus příliš virulentní, Virulencí se v medicíně myslí možnost viru zabíjet. A říkám to s tím, že zatím ti, co na tento virus zemřeli, tak v 99 procentech případů, a možná ještě více, byli buď staří, nebo nemocní.
Podívejme se na to takhle, když má ten člověk nějaký problém, sotva dýchá, má nemocné srdce a virus mu udělá zánět průdušek, že se mu tam nedostává vzduch, tak zkrátka zemře na selhání srdce. Zdraví a mladí na tento koronavirus neumírají. Tudíž u té úmrtnosti se jedná o vzácné případy, z čehož soudím, že virulence koronaviru je nižší než u chřipky, kterou známe.
Souhlasil byste s tím, že chřipka je tedy v současnosti větším rizikem, což tvrdí mnozí lékaři?
V současnosti ano. Je to tak. Zatím je tento typ koronaviru méně virulentní než virus chřipky.
I přesto, že obecně je mortalita na chřipku pouze 0,1 procenta, tedy umírá na ni v průměru mnohem méně lidí než na tento koronavirus, tedy na základě informací, které zatím máme...
I přesto trvám na tom, co jsem uvedl výše. Totiž, to číslo vámi uvedené je patrně zavádějící, jelikož mnoho lidí, kteří onemocní koronavirem, vůbec k žádnému lékaři nejde. Velká část případů tohoto onemocnění totiž proběhne ve formě lehkého nachlazení.
Takže spousta lidí k lékaři vůbec nejde – a obzvláště to platí v Číně, kde je horší dostupnost zdravotní péče a spousta péče se i platí. Zkrátka, ti lidé si doma lehnou a vyleží to. Ve skutečnosti tak počet nakažených koronavirem bude mnohonásobně vyšší.
Ta nemoc není tak strašná, jak se z ní dělá. Ona je vlastně velmi dobře prozkoumaná. Jen se nečekalo, že se takhle rozmnoží.
Novináři o tom viru píší, že je smrtící. Není to přehnané?
Ano, je. Já to naprosto nechápu, jelikož sám o sobě koronavirus smrtící není.
Takový humbuk, jako je teď, si naposledy pamatuji kolem viru ptačí chřipky. Pamatuji si, jak tehdejší ministr zdravotnictví utratil miliony za nákup vakcíny na ptačí chřipku, ale nakonec z toho nic nebylo.
Podívejte se také na to, že například obávaný SARS je mnohem víc smrtící než tento koronavirus, a nakonec zmizel neznámo kam. Takže veškerá přijatá opatření proti němu byla zbytečná.
Co očkování proti koronaviru? Britští lékaři údajně již vyvinuli vakcínu a nyní ji budou testovat na zvířatech…
Řeknu k tomu asi tolik. Podívejte se na očkování proti chřipce. V republice je proti ní očkováno 5 procent lidí. Takže názor 95 procent lidí je, zjednodušeně řečeno, že si o tomto očkování myslí, že je to blbost, jinak by na to očkování šli.
Ostatně, já vím o několika případech lidí, kteří po tomto očkování zemřeli, a nejsou to žádné odstrašující příklady, z tohoto důvodu to neříkám. Ono to očkování dělá takovou imunitní reakci, kterou ne každý organismus vydrží. Je logické, že lidé tomu tak zcela nevěří.
Lékaři ovšem říkají, že by se lidé proti chřipce očkovat spíše měli. Je to tedy nějaký střet názorů?
Hlavně je to kšeft.
Jde o o peníze?
No jistě. Výroba vakcín je nesmírně drahá. Farmaceutické firmy, než se k tomu kroku odhodlají, si musí být jisty, že mají k dispozici trh, který je obrovský, aby se ten vývoj zaplatil. Ony mají samozřejmě velmi dobré kontakty na všechny příslušné činitele ministerstva zdravotnictví, takže ti jim pomáhají, aby se jim ten kšeft rozběhl.
Ti lékaři jsou ale přesvědčeni o tom, že očkování proti chřipce je věc pozitivní…
Ano, jsou o tom přesvědčeni. Bohužel.
Navážu kontroverzní otázkou, která se poslední roky hodně řeší – povinné očkování dětí. Jak se na ně díváte?
To je složitá otázka. Jsou země, kde očkování dětí není povinné – a žádné epidemie nemocí, proti kterým se očkuje, tam nevznikly.
V Česku klesla proočkovanost populace na 85 procent. Lidé od toho uhýbají, protože ty reakce po očkování se objevují poměrně často.
Jaké reakce?
Například, že se dítě zcela zastaví ve vývoji, nějak se změní, a tak dále.
Nově máme ale zákon, jenž by rodiče dětí, které mají po povinném očkování nějaké následky, měl finančně odškodňovat…
Ano, ale podle mě veškeré snahy státu, že bude tyto věci odškodňovat, jsou jenom takovými výkřiky do tmy. Podívejte, jakýkoliv advokát, vám vaše nařčení, že se něco vašemu dítěti stalo v příčinné souvislosti po očkování, hrozně snadno rozbije. Zkrátka tam neexistuje žádný přímý důkaz. Řekne se, že tou příčinou přece mohlo být něco jiného. Podle mne nebude odškodněn nikdo, jelikož to není průkazné.
Co některé rodiče k odporu proti očkování vede?
Lidé zkrátka takovým svým selským rozumem jasně vidí – mé dítě bylo očkované a já ho teď vidím doma a ono se začalo podivně vyvíjet, nebo dostalo epilepsii, nebo přestalo mluvit. A ty matky to vidí. A i když je to procento velmi malé, tak když vezmete tisíc matek a řeknete jim, vaše děti naočkuji a deset dětí skončí špatně, tak se najednou bojí všechny ty matky. Statistiky je přestanou zajímat.
V současnosti se diskutuje o tom, co je vlastně příčinou tohoto jevu, těch nežádoucích účinků, přičemž to není zcela jasné. Za příčinu se dává například, že se do vakcín dává příliš mnoho hliníků. Na druhé straně ale zase zaznívá, že bez toho hliníku to očkování nefunguje. Já se domnívám, že za ty reakce může nést vinu i poškozená lidská imunita a nedobrý stav střeva současných lidí.
Když jsme u tématu, jak jste k očkování dětí přistoupil vy?
Po osobních zkušenostech jsem své děti posléze nechal očkovat později o dva roky, což prošlo bez problémů. Pamatuji si ale, když jsem nechal očkovat syna v čase, kdy se mělo řádně očkovat, tak tam to dopadlo špatně a musel jsem ho poté poměrně dlouho léčit, než jsem ho dostal zpět do života.
Vzpomínám si také, že první očkování, které jsme se ženou odmítli, bylo ještě v porodnici. Jednalo se o očkování proti tuberkulóze, které bylo půl roku poté staženo právě kvůli vážným nežádoucím účinkům. Bylo to velmi ošklivé, jak s námi tehdy jednali, kvůli tomu, že to očkování odmítáme. To si pamatuji. Po půl roce se ukázalo, že to očkování bylo mimořádně nebezpečné. Takže samozřejmě jistá nedůvěra tady je, když na vás předtím tlačí, abyste dítě očkovali s tím, že je to naprosto bezpečné, a po půl roce je vakcína pro vysokou nebezpečnost zcela stažena. To zrovna nepřispívá k vybudování důvěry ve věcí, které dělají.
Na druhé straně, já ale nejsem ten typ člověka, který by činil nějaké obecné závěry o očkování. Ovšem každý z nás má strach, když jde o něj či o jeho blízké, aby zrovna on nebyl tím, kdo na to doplatí.
To, že očkování není zcela bez rizik, bych ilustroval i na příkladu neúspěšné vakcíny proti borelii, kterou když vyvinuli a naočkovali jí vzorek 100 dobrovolníků, tak všichni z této skupiny zemřeli. Následovalo rychlé a velmi tiché stažení této vakcíny. Je pochopitelné, že vůči očkování existuje určitá nedůvěra.
Jakou mají pověst alternativní léčitelé v Česku? Zhoršuje se, nebo zlepšuje?
Obecně se zhoršuje. Ještě před třiceti, čtyřiceti, padesáti lety, byly po Česku desítky známých alternativních léčitelů, bába Kamenická, páter Ferda, například, a další. V současné době jsou už takoví jen dva a nikdo nový nevzniká. A ti noví, co to začínají dělat, jsou tak trochu šílenci, kteří hlásají věci často i velmi bizarní. Takže, dá se říct, že to upadá. Vinu na tom mají často i podvodníci.
Pomohla by nějaká forma regulace?
Určitě. V současné době jsou ale tyto pokusy v České republice zabetonovány. Já jsem se ostatně o něco takového i snažil. V okolních zemích, například v Německu, kde stát v tomto oboru prakticky garantuje vzdělávání, je alternativní medicína určitým způsobem regulována.
Jakou roli v alternativním léčitelství hraje osobnost léčitele?
Velkou. Podívejte se na to, jak například léčil pan Mikulášek, který dělal diagnózy z moči a uzdravoval třeba Antonína Zápotockého. Takoví léčitelé jsou fenomény sami o sobě. Nebo například páter Ferda, který léčil velmi zvláštním způsobem. Dokonce byl schopen stanovit diagnózu na dálku, aniž by svého pacienta byť jen viděl. Legendární je také historika se svítiplynem, kdy varoval jednu ze svých pacientek před tím, že jí doma uniká svítiplyn. Nikdy předtím tam ovšem nebyl.
V jeho případě už ale jistou roli hraje i mystika a věci mezi nebem a zemí...
Ano. Pamatuji si, jak se to za minulého režimu zkoumalo. Vzpomínám si, že kdysi působil ministr školství Kahuda, mimochodem velký komunista, který prosadil zkoumání psychotroniků. Na Letné ve vodárenské věži založil takovou výzkumnou stanici, kde tyto lidi shromáždil a podnikal s nimi různé pokusy. Pátera Ferdu dokonce vyslali do Ruska na zkoumání. Ostatně v SSSR se tomuhle hodně věnovali. Ovšem nikdy se ven nedostaly žádné výsledky. Všechno, co se zjistilo, okamžitě putovalo do tajných materiálů.
Ostatně, pamatuji si na to, když jsem ještě dělal primáře psychiatrického oddělení, jak ke mně přišel jeden kolega, psycholog, který žil předtím asi deset let v Rusku, měl tam i manželku. A ten mi vyprávěl, když jsme seděli a popíjeli, o tom, jak v Rusku v psychiatrické nemocnici, kde pracoval, bylo třetí a čtvrté patro té nemocnice vyhrazené psychiatrii – a páté patro bylo uzavřené, pod správou armády. A právě do toho pátého nepřístupného patra se sváželi takovíto zvláštní lidé obdaření neobvyklými schopnostmi. Zkoušelo se, do jaké míry by tito nadaní jedinci mohli pomoct vojenskému výzkumu. Ven se nedostalo nikdy nic.