rtuť a její dopady na organismus
.png)
Toxický kov – rtuť
Latinský název: Hydrargyrum Anglický název: Mercury
Rtuť je lidstvu známa odpradávna Starověké národy věřily, že dokáže prodloužit život, léčit a udržovat zdraví v dobré kondici. Tento kov znali již staří Číňané a Indové, nalezen byl také v egyptských hrobkách z doby cca 1500 let př. n. l. Staří Řekové používali rtuť při přípravě mastí a Římané ji používali v kosmetice. Alchymisté zas považovali rtuť za tzv. První Materií (Materia Prima), z níž byly vytvořeny ostatní kovy. O tom, jaké pozornosti se ve středověku rtuti dostávalo, svědčí řada alchymistických spisů. Jedná se o všudypřítomný kov, jemuž se nemůžeme vyhnout – běžnou stravou a dýcháním do sebe každý den dostáváme mikrogramové množství rtuti. Každý den také odchází rtuť z těla močí a stolicí, ovšem jak účinně člověk dokáže rtuť z organismu vyloučit, to záleží na individuálních fyziologických předpokladech a zdravotním stavu jednotlivce.
Odborné materiály uvádí, že běžný člověk o hmotnosti 70 kg má v sobě okolo šesti mg rtuti.
Rtuť se nachází na 80. místě Mendělejevovy tabulky prvků. Jedná se těžký kapalný kov o měrné hustotě 13,53 g/cm3. Má poměrně dobrou vodivost elektrického proudu. Rtuť a její sloučeniny jsou pro člověka neesenciální, což znamená, že je k svému životu nepotřebuje. Naopak, rtuť je pro organismus dokonce velmi toxická a jakékoliv její množství v těle je nežádoucí. Přesto každý v nás v sobě určité množství rtuti má, jak jsem již uvedl výše. Rtuť je výrazný neurotoxin – kumuluje se a postihuje zejména centrální nervovou soustavu, periferní a vegetativní nervový systém. Hlavní cesta toxicity elementární rtuti jsou plíce, a to velmi účinná, ovšem pokud člověk omylem spolkne kuličku rtuti z teploměru, vyjde většinou všechna rtuť nevstřebaná z organismu. U sloučenin rtuti je to složitější a hlavní cesta expozice bývá gastrointestinální trakt. To platí zejména pro methylrtuť. Velmi nebezpečný je tento kov pro vyvíjející se plod v těle matky, zejména pro vývoj jeho mozku. Rtuť totiž může způsobit – a také způsobuje – závažná mentální poškození dítěte.
Přítomnost rtuti v mozku již od útlého věku bývá spojována s těmito problémy:
• náladovost
• zpomalená funkce nervového
systému
• mentální zaostalost
• bolesti hlavy
• zhoršené vyjadřovací
schopnosti
• zhoršení zraku
• ztrácení sluchu
• zhoršená paměť
• přehnaná stydlivost
• nespavost
• výbušná a podrážděná povaha
• abnormální reflexy
• třesy a tiky
• deprese
• fotofobie (světloplachost)
• anorexie
• Parkinsonova nemoc
• Alzheimerova nemoc
Mezi další projevy toxicity rtuti
u člověka patří:
• kovové pocity v ústech
• krvácivost dásní
• bolesti na plicích
• zkrácený dech
• nadměrné slinění
• nadměrná potivost
• zácpy nebo naopak průjmy
• šedý lem okolo krčku zubů
• poškozování ledvin
• ztráta vlasů
• tachykardie
• vysoký krevní tlak
má se za to, že se spolupodílí na některých typech nádorů žaludku a ledvin Hlavní detoxikační orgány pro rtuť jsou ledviny a žlučové cesty – střeva. Ledviny mají na starosti vylučování elementární rtuti Hg2+ a ve vodě rozpustných sloučenin. Žlučových cest se týká především detoxikace od metylrtuti a jejích derivátů. Methylrtuť je zásadní „jaterní“ sloučenina, neboť se kumuluje v jaterních orgánech čínského pentagramu. Jde tedy o samotná játra, oko nebo myelinové pochvy – izolační obaly periferního nervového systému.
Rozeznáváme dva základní zdroje, z nichž se rtuť dostává do organismu: přírodní a antropogenní
(způsobené člověkem).
Přírodní zdroje
1. Rtuť je přirozeně přítomná v horninách, odkud se v důsledku zvětrávání dostává do půd a stává se tak ve stopových množstvích nedílnou součástí naší stravy.
2. Vulkanická činnost se velmi podílí na zvýšených koncentracích rtuti v atmosféře – odtud se rtuť v rámci přirozeného koloběhu vody dostane také do půd.
Antropogenní zdroje (způsobené člověkem)
1. Ve stopovém množství je rtuť přirozenou součástí v zemi uloženého uhlí – ovšem jeho spalováním se velké množství rtuti uvolnilo do atmosféry.
2. Na celkové zátěži organismu rtutí se významnou měrou podílí amalgámové plomby. Takovéto zubní výplně mohou být problémem u těhotné ženy, neboť rtuť v nich obsažená může negativně ovlivňovat vyvíjející se plod. Ze zubů ošetřených amalgámem se do organismu denně uvolňuje nepatrné množství rtuti, a to jak otěrem v ústní dutině, tak působením kyselého prostředí. Člověku, který má v ústech 8 amalgámových plomb se do organismu denně uvolní cca 2–4 g rtuti. Ovšem tyto hodnoty jsou zcela individuální - záleží jak na kyselosti prostředí, tak na způsobu žvýkání. Více rtuti se do organismu dostává například při častém žvýkání žvýkaček nebo při skřípání zuby (ve spánku apod.), kdy se plomby více obrušují. O škodlivosti rtuti jako zubní výplně se vede spor již 200 let, tedy od samého počátku jejího používání ve stomatologii. Faktem je, že se zastaralé a dnes již hygienicky nevyhovující typy amalgámů nahrazují nový-mi, méně korodujícími typy. Podívejme se na amalgámové výplně jen jako na jednu z mnoha toxických zátěží pro lidský organismus, která sama o sobě ve většině případů příliš nevadí, i když u některých jedinců se může jednat o závažný problém. Důležité je si ale uvědomit, že odvrtáváním amalgámových plomb se dostává do ústní dutiny mnoho amalgámového prachu, a tak např. neopatrný zubařský zákrok při odvrtávání plomby může být pro organismus větší zátěž než sama přítomnost amalgámových plomb v ústní dutině!
3. Spalováním mrtvých těl v krematoriích se dostává do ovzduší značné množství rtuti a kontaminováno je zejména bezprostřední okolí krematoria.
4. Některé potravní doplňky pocházející zejména z rozvojových částí Asie mohou obsahovat někdy i značné množství rtuti.
5. Rtuť se používá jako rituální nástroj v některých náboženských kultech. Například se rozstřikuje v blízkosti obydlí. Není jistě nutno zdůrazňovat, že takové zacházení se rtutí, jakož i přítomnost výparů, může být pro praktikující věřící značným problémem.
6. Přidávání rtuti do některých herbicidů bylo ukončeno před několika lety, jejich pozůstatek je však stále v půdách.
7. U očkovacích vakcín se jako konzervační prostředek používá Thimerosal (látka obsahující rtuť).
Jeho použití stále zůstává předmětem mnoha polemik Jisté, ovšem je, že jakékoliv množství rtuti v organismu je nežádoucí. Výrobci si patrně neuvědomují, že nikdo není schopen přesně říct, zda právě ona malá dávka nebude právě v danou chvíli pro organismus osudná. Platí totiž, že každá celková dávka zátěže se skládá z řady malých dávek přijímaných po dlouhou dobu 8. Rtuť se stále používá v průmyslu v řadě aplikací. Jakékoliv zařízení se v okamžiku, kdy končí jeho životnost, stává problémem pro životní prostředí. Při nešetrné recyklaci nebo rozbitím přístroje na skládce totiž dochází k uvolnění rtuti do životního prostředí.
Mezi jinými uveďme tyto aplikace:
• rtuťové teploměry
• rtuťové barometry
• výbojky a zářivky
• výroba chloru amalgamovým způsobem
• rtuťové spínače vyráběné před rokem 1970
• rtuťové bateriové články aj.
9. V některých zaostalých a rozvojových zemích se při těžbě stříbra nebo zlata dodnes využívá amalgámová metoda, kdy se ruda rozemele na co nejjemnější prach, který se pak smíchá se rtutí. Zlato nebo stříbro vytvoří se rtutí slitinu – amalgám. Ten se pak jednoduše zahřeje, přičemž se odpaří rtuť a zůstává jen drahý kov. Tento způsob je ovšem ve vyspělých zemích již zakázán.
10. Mořské ryby, zvláště ty velké, jsou značným zdrojem metylrtuti. Mezi kritické druhy patří mečoun, tuňák, žralok, makrela. Ve Spojených státech existuje oficiální zdravotní upozornění pro těhotné ženy, nebo ženy, které mají v úmyslu otěhotnět, že by neměly konzumovat více jak jednu běžnou porci výše zmíněných ryb týdně, neboť to může představovat závažný zdravotní problém zejména pro vyvíjející se plod!
Poznamenejme, že pro Evropu se jedná o závažný problém, neboť právě Evropa je největším výrobcem a vývozcem rtuti na světě.
Ing. Vladimír Jelínek