Říká se mu „ tichý zabiják“ protože nebolí a jen někteří jedinci vnímají onemocnění jako bolesti hlavy či závratě. Hypertenze. Málokdy má hypertenze jiné symptomy. Postihuje značnou část dospělé populace a je pokládána za civilizační nemoc, i když vysokým tlakem trpěli lidé i před stoletími. Při hledání příčin této nemoci se obvykle nic nenalezne, a proto se toto onemocnění nazývá esenciální hypertenze, oproti symptomatické hypertenzi, která se vyskytuje vzácně a doprovází některé nemoci. Hranice vysokého krevního tlaku tak, jak ji medicína hlásá je mírně pohyblivá, podle přísnosti kritérií. Obvykle se uvádí tlak 140/90, ale řada lékařů za varovný považuje již tlak o několik dílků stupnice nižší. Hodnoty krevního tlaku vyjadřují jednotky zvané torry.
Příčina vysokého tlaku je nejasná a proto léky které umí krevní tlak snižovat, působí na celou řadu mechanismů. Jedny blokují tzv. beta-receptory v cévní stěně, jiné blokují kalciový kanál, další vylučují z těla soli a přebytečnou tekutinu, atd. Často nejsou v pořádku baroreceptory nacházející se v aortě a v rozvětvení krkavice na krku. Baroreceptory informují celý systém regulace krevního tlaku o skutečném krevním tlaku, a jsou-li chybně nastavené, nespouštějí příslušný mechanismus snižující krevní tlak. Krevní tlak je prakticky vždy zvyšován na základě vyššího cévního odporu, tedy když srdce musí protlačovat krev proti vyššímu krevnímu odporu, než je fyziologické. To bývá většinou způsobeno zužováním cévního řečiště včetně kapilár. Cévní řečiště je ovládáno speciálními nervy patřící k autonomnímu nervovému systému.
Jiné regulační mechanismy jsou umístěny v prodloužené míše, která je navázána na další mozkové struktury, především prostřednictvím mozkového kmene, ale spojnice jsou i do mozkové kůry. Proto stresové situace, které působí na lidské emoce a na děje v limbickém systému, mají vliv na zvyšování krevního tlaku. Při nahodilých stresech jde o zvýšení tlaku přechodné, při chronických stresech se pak hypertenze fixuje. Na fixování této hypertenze se podílí i nadprodukce kortizonu jakožto protistresového hormonu.
Krevní tlak je však také řízen prostřednictvím hypofýzy a hypotalamu, což je řídící část, jinak pro vegetativní nervový systém, jednak pro systém hormonální. Hormony (především hormony kůry nadledvin, nazývané mineralokortikoidy) patří rovněž k regulátorům krevního tlaku- regulují totiž vylučování sodíku. Při vysoké kumulaci solí se zadržuje voda, která způsobuje zvýšený odpor proudící krvi a zvyšuje množství proudící tekutiny. Podílí se tak rovněž na vysoké, krevním tlaku.
V neposlední řadě je nutné zmínit se o tzv. reninovém systému. Jedná se o hormony, které jsou vylučované ledvinami a které regulují krevní tlak, už z tohoto důvodu, že v ledvinách musí být krevní tlak naprosto konstantní, jinak dochází k závažným funkčním poruchám. Pro regulaci krevního tlaku jsou důležité hormony renin a angiotenzin.
Vidíme, že regulace krevního tlaku je velmi komplexní záležitost. Je řízená prakticky z celého organismu, na poruše krevního tlaku se tedy může podílet téměř kterýkoliv orgán. Nesmíme zapomenout ani na ukládání vápníku do cévní stěny, čímž se snižuje její pružnost, nebo na ztlušťování svaloviny arterií, které potom také ovlivňují krev proudící v arteriích a zvyšují krevní tlak.
zdroj Mudr. Jonáš