S kovy se člověk setkával odnepaměti, protože jsou součástí hornin, z nichž je složena naše zeměkoule. Působením sopečné činnosti, ale i vlivem půdní eroze či roznášením vodní tříště větrem z rozlehlých mořských a oceánských plání se kovy dostávaly vždy do životního prostředí člověka a ten je v průběhu svého života v různých tkáních postupně hromadil. Celý problém navíc komplikuje fakt, že kovy se nemusí vyskytovat v tkáních našeho těla v čisté podobě, ale mohou se vytvářet organické i anorganické sloučeniny, které jsou mnohem toxičtější než čistá kovová forma.
Jaké kovy nás ohrožují nejvíc?
Nejčastěji se setkáváme s hromaděním rtuti, olova, kadmia, stříbra, zlata a hliníku. Bez důsledků však není ani hromadění dalších kovů, jako je měď, železo, nikl, chrom, a některé další, méně časté a z hlediska zátěže méně významné kovy. Některé mohou být toxické pro základní stavební elementy tkáně, tedy pro buňku a její součásti, ovšem navíc mohou mít i negativní vliv na funkci genů. Těmito mutagenními účinky se vyznačuje především rtuť a olovo. Vysoká koncentrace kovů v našem životním prostředí je samozřejmě dílem člověka-kovy se v obrovském množství používají v průmyslu, ve zdravotnictví, spalují se fosilní paliva, která kovy obsahují.
Existují i nějaké skryté hrozby?
Kovy působí nejen přímo, například na sliznice, nebo nervový systém, ale především nepřímo, neboť porušují hormonální a imunitní systém i enzymatickou produkci. Jejich usazování v orgánech řídících produkci hormonů, jako je epifýza, hypofýza, hypothalamus či štítná žláza a beta buňky, způsobuje poruchy regulace a tvorby hormonů, což má pak následky pro celý organismus. Toxická kovová zátěž nervových center mozku způsobuje poruchy regulace imunitního systému. Enzymatická produkce, která je nesmírně důležitá pro trávicí, metabolické a detoxikační procesy v lidském organismu, trpí narušením struktury enzymu, ale především naší genové matrice, podle níž jsou enzymy nepřetržitě vytvářeny.
V problematice toxických kovů je ještě mnoho bílých míst, protože kovy reagují v jednotlivých tkáních s přítomnými enzymy, hormony, látkami imunitního systému a dalšími organickými a anorganickými látkami, takže mohou v každém orgánu vytvořit situaci, která se nakonec projeví jako nemoc nebo zdravotní problém podobného charakteru. Je třeba si uvědomit, že člověk je v prvé řadě informační systém, že na prvním místě mu vládne informační pole, z něhož sbírají informace různé řídící a regulační struktury-a není to jenom centrální a autonomní či periferní nervový systém, ale mnoho nejrůznějších receptorů, které jsou rozmístěny ve všech orgánech.
Jak na kovy reagují naše buňky?
toxicita kovů, hlavně rtuti, olova, ale i niklu, thoria, chromu, hliníku, arzenu a dalších, působí na kvalitu funkce buňky a některé orgány jsou pochopitelně citlivější, jiné méně. Zárodečné orgány nebo jemné nervové struktury autonomního nervstva jsou na přítomnost kovů velmi citlivé. Rovněž u alergií hrají kovy významnou úlohu., protože centra řídící chod imunitního systému představují také velmi jemné mikro elektrické zařízení, které musí přesně a sofistikovaně reagovat na impulzy z tkání celého těla.
Jakou roli hraje vodivost?
Velký význam má porucha elektrických potenciálů, která často může být způsobena vodivými kovy. Některé kovy mají velmi dobré vodivé vlastnosti, například rtuť, stříbro, nebo hliník. A protože každá buňka v nervové tkáni vytváří elektrické potenciály, které jsou pak vedeny po neuronech až k cílové struktuře, může porucha tohoto vedení způsobená přítomností kovů v izolačních vrstvách buňky hrát významnou roli při nejrůznějších problémech. Takto může být porušen například elektrický aparát srdce, kde v sinoatriálním a atrioventrikulárním uzlíku vznikají elektrické impulzy rozváděné vlákny po srdeční svalovině.
Jak zjistíme, že za nemoc mohou kovy?
Prokázat vztah toxických kovů a nemocí je velmi obtížné, protože v každé tkáni se musí nejprve nahromadit několik typů toxinů, než je její funkce poškozena. A právě vzájemně se kombinující dávky toxinů onu zátěž potřebnou pro narušení činnosti tkáně vytvářejí. Kovy mohou toxicky působit na buněčné úrovni, měnit elektrickou aktivitu buněk a tkáně a negativně ovlivňovat epigenetické prostředí.
Co vlastně kovy způsobují?
Na působení kovů jsou citlivé především všechny druhy nervové tkáně, tedy tkáně centrálního i periferního nervového systému, ale především autonomního ( vůlí neovlivnitelného ) nervového systému. kovy rovněž zasahují do kvality sliznic dýchacího, zažívacího i močového traktu. Poškozují stěnu cévního systému, tedy jak žilní, tak tepennou stěnu, ve které se pak rozbíhají další degenerativní procesy. Usazují se v kostní dřeni a poškozují krvetvorbu, hromadění kovů ve spongii ( kostní trámčině ) pak vytlačuje vápník a je součástí osteoporózy. Jejich přítomnost ve vlasech funguje nejen jako ukazatel celkové zátěže organismu, ale kovy poškozují i vlasové folikuly, a způsobují tak kosmetické i zdravotní problémy.
K podpoře odstranění kovů ze tkání organismu používáme přípravekMINDDREN. a ANTIMETAL,