Vztah žilního systému k organismu

16.2.2021

žilní systém

 

Žilní systém může trpět několika typy zdravotních poruch, z nichž nejčastější je tzv. chronická žilní insuficience, tedy nedostatečnost. Obvykle jsou všechny typy onemocnění provázány, takže žilní insuficienci často předchází žilní tromboflebitida neboli zánět žil spojený s tvorbou, či varikoflebitida-pokud tento zánět probíhá již ve vytvořených varixech.

Tromboflebitida i varikoflebitida probíhá pod chronickým obrazem anebo, pod obrazem akutní žilní trombózy. Uzávěry hlubokých žil a nedostatečná činnost žilních chlopní zabraňují návratu žilní krve zpět proti proudu krevního toku. Dochází k selhávání svalové žilní pumpy. Následkem toho vzniká žilní hypertenze projevující se zvýšením žilního tlaku i v kapilárách. Odtud pak uniká tekutina do okolní tkáně a vznikají otoky. Kolem žilních kapilár se ukládá fibrin, vznikají pigmentace a vředy. Žíly nemají vlastní hladkou svalovinu jako tepny a jsou odkázané na okolní svalovou tkáň. Proto při pohybu tlak v žilách klesá a pohyb má proto léčebný či kompenzační účinek. Kromě selhávání svalové žilní pumpy se uplatňuje i zánětlivá reakce v žilním systému, na niž se vychytávají bílé krvinky a krevní destičky. V trombech přisedlých na žilní stěnu nacházíme i molekuly jiných látek- bílkovin, selektinu a integrinu. Chronická žilní insuficience se proto projevuje otoky, pigmentací, rozšířením žil. Největší komplikace tohoto onemocnění-bércové vředy-se vyskytují asi u 1 % populace.

Využívají se léky, které ovlivňují mikrocirkulaci, tedy  Venoruton, Cilkanol, Venosan, Detrex, Reparil, Glivenol Doxium, Danium a další. Léky snižují propustnost kapilár a některé z nich mají i protizánětlivý účinek. Dále se využívá i lokální ošetření vzniklých vředů a chirurgická léčba, která odstraňuje povrchové varixy a insuficientní žilní spojky. Při opakovaných žilních trombózách se užívá dlouhodobě Varfarin ke snížení srážlivosti krve. Protože je žilní systém rozšířen do celého organismu, nemusí tyto záněty probíhat jen v dolních končetinách, ale mohou se objevit v jiných žilních lokalizacích, jako je pánevní nebo břišní oblast-především žilní systém jater-ale i v žilním systému horní končetiny a hlavy. Trombus se může utrhnout a krevním řečištěm putuje do plic, protože žilní systém vtéká do plic, kde se krev okysličuje a odtud je tepenným systémem pomocí srdce poháněn do celého lidského organismu., která se dědí.

Velmi častá je u těchto chorob dědičná složka. Kvalitu žilní stěny určuje genová dispozice, která se dědí. Žilní problémy, které jsou asi 3krát častější u žen než u mužů, zvyšují se např. obezitou, těhotenstvím, arteriálními nemocemi, autoimunitními chorobami, antikoncepčními pilulkami, úrazy, odnětím sleziny aj.

Akutní žilní trombóza vzniká hlavně v hlubokých žilách, nejčastěji v žilách dolních končetin, je provázena zánětlivou reakcí a hlavní nebezpečí spočívá v utržení trombu a embolizaci. Další nebezpečí představují chronické komplikace-jak jsem již uvedl-hlavně chronická žilní insuficience. Příčinou bývá velmi často genová porucha, která je spojena s poruchami krevních destiček-tedy  tzv. hyperkoagulací. V tomto případě se používá razantní antikoagulační léčba např. Heparinem, který je možné použít i preventivně. Tolik o standardní terapii žilní nemoci.

Žilní systém je jako velice rozvětvený strom, tvořící polovinu cévního systému- druhá polovina je tvořena tepnami. Do žilního systému-tedy do horní duté žíly – se vlévá lymfatický systém, takže jde o propojené systémy, a to nejen spojkou mezi mízním kmenem a dutou žílou, ale i četnými dalšími spojkami, protože lymfatické cévy sledují i průběh žil.

Pro svůj rozsah a poměrně velkou skrytost v lidském organismu může žilní systém působit jako zdroj toxinů pro všechny části těla a samozřejmě je velmi nebezpečný z hlediska embolií. Záněty žilní stěny spojené s insuficiencí, eventuálně s trombózou jsou často němé, odehrají-li se v pánevní nebo břišní krajině. Nesmíme se nechat zmást. Povrchní žilní systém na dolních končetinách totiž nemusí jevit žádné známky nemoci.

V žilní stěně se vytváří infekční ložiska, která narušují elasticitu této stěny a způsobují smáčivost vnitřního povrchu žil a usazovaní trombocytů, leukocytů a dalších přilnavých (adhezivních) látek. V těžkých případech může žilní systém trpět i autoimunitními problémy. Pro názornost jeden příklad z mé praxe.

Dvacetileté dívka trpěla rozsáhlou trombózou jaterních žil, která měla za následek zvyšování krevního tlaku v žilním systému jícnu a tvorbu varixů, takže její zdravotní stav byl velice problematický. V žilním jaterním systému bylo nutné udělat spojku (šant). Kromě toxického zatížení žilního systému byla příčinou tohoto stavu autoimunitní reakce, která ji obrátila proti žilní stěně, poškodila ji, a tak vznikl chronický zánětlivý terén.

Chronické žilní problémy bývají prakticky vždy spojeny s epigenetickým a genovým prostředím. Myslíme také vždy na těžké kovy, radioaktivní látky, , chemické látky.

Žilní stěna respektive epigenetické prostředí a geny ovlivňující žilní stěnu však bývají narušené léky.  V úvahu musíme vzít i propojenost žilního systému s lymfatickým systémem. 

Jak bylo uvedeno, katastrofální následky může mít autoimunitní aktivita, která naštěstí vůči žilám není častá. 

 

Velmi zajímavý a současné medicíně neznámý je stav mezi žilním systémem a klouby. Při chronických kloubních onemocněních prakticky vždy nacházíme i chronické toxické poškození žilního systému. Ložiska v tomto systému jsou totiž zásadním způsobem toxická i pro klouby.  Žilní systém někdy patří k velmi dominantním místům poruch zdravotního stavu a člověka obtěžuje nejen bolestmi, křečemi hrozbou embolie či vznikem bércových vředů. Někdy jde o nenápadné skryté problémy, které mají však zásadní dopad nejen na kloubní systém, ale jsou příčinou vzniku otoků, prosáknutí nitrožilní tekutiny do kterékoliv tkáně. Následuje pak objektivní stav či pocit odulosti, vodnatelnosti.

Je třeba dodat, že při zadržování vody následkem nadprodukce oxytocinu v zadním laloku hypofýzy se zvyšuje objem cévního systému a tím se zvyšuje i tlak krve v tepenném i žilním systému. Rizikem při těchto potížích je také zaměstnání s minimem pohybu nebo cestováním letadlem na dlouhé vzdálenosti, kdy se člověk mnoho hodin nehýbe a sedí s ohnutými dolními končetinami, čímž je navíc i mechanicky traumatizována podkolenní krajina, kde probíhá velmi bohatý žilní systém.

 

 

autor:  MUDr. Josef Jonáš